Realita a přítomný okamžik

Jak žít a jakým způsobem vlastně prožívat přítomný okamžik? 

Vlastně každý z nás tuto odpověď zná, a když ji vědomě vysloví, tak to ani nebudete vnímat jako nějakou hlubokou pravdu.

Mnoho z nás hledá trvalý stav -„štěstí – spokojenosti – osvícení,,.

 „Štěstí – spokojenost – osvícení,, je jednoduše bezkonfliktní stav mysli. 

Nekonfliktní zde znamená pocit, že nepotřebuji vůbec nic dalšího vědět. A všechno, co potřebuji, mám. Jen prožívám okamžik teď a tady a je mi příjemně.

Pocity a prožitky, záleží na stavu naší mysli a jaké myšlenky k sobě přilákám a pustím. Když si představíte něco hodně krásného, třeba vzpomínku na něco příjemného. Ponořte se do toho a jste tam během několika vteřin. No a teď si představte něco zlého, něco, co je vám opravdu nepříjemné. Opět jste tam během pár vteřin. A to je Vaše realita, Vaše tady a teď.

 Tak teď se můžete rozhodnout, co chcete tvořit. 

 A ano můžete to mít za pár vteřin hotové. Krásný klidný svět nebo svět plný dramat. Naše mysl tvoří neustále, ale my o tom dost často ani nevíme. 

Náš životní prostor kvantový vesmír reaguje velmi rychle nejen na naše vědomé záměry. On reaguje již ve chvíli, kdy se někam zaměřuje naše pozornost. Mojí vlastní zkušeností i zjištěním vědeckých pokusů je, že výsledek pokusu, je dán naším záměrem (tedy vědomím pozorovatele).

Naše vnitřní bytost někam zaměří pozornost a již se vše děje. My nemáme velkou šanci pochopit to, že je to právě naše tvorba. A těžko se nám to připouští.  

Mysl dlouhé minuty ráda krouží v lineárním myšlení. A souběžně vedle toho procesu existuje kvantový přenos. 

Indiáni tomu říkají„ze srdce do srdce.“ Informace jde celá přímo do nás a s ní celá ta škála emocí. A to se děje také ve vteřině. 

Někdo nám řekne: No, ty jsi jako svoje máma/táta, nic neumíš, neumíš se chovat, nic nechápeš, jsi zlý, jen mi ubližuješ, děláš to schválně, …..  

A my si to zbytek života neseme s sebou. A někdy znovu a znovu přebíráme v hlavě a nevědomky stále tvoříme a prožíváme podobné situace.„Jak to?, vždyť to není pravda, já to myslel jinak.“  

Marně se snažíme pochopit všechny aspekty toho zážitku, který byl tak mocný, že v tu chvíli námi tolik otřásl a tolik v nás změnil. A zasáhl.

Často analyzujeme a snažíme se vše nějak pochopit. Ale když chcete analyzovat, tak budete. Protože opět tvoříte. A tím vytvoříte pole. – Chci to pochopit a analyzovat. Tak budou přicházet další a další situace, které Vám to umožní. A ten, kdo je přitáhl, nebylo okolí, ani genetika, ani smůla, ale Vaše pozornost. 

 

Myslíme si, že víme, jak funguje lidské tělo, máme tolik druhů vyšetření, testů a medicíny. Stačí přejet do jiné země a vidíme, že každá kultura má i svoje testy a svou medicínu. Jsou to snad jiní lidé s jinou anatomií a strukturou? Ne, jen je tu tolik realit, kolik nás je na zemi, a ještě mnohem více možností. A my jsme Ti, kdo si je vybíráme a spoludotváříme.