Jak jsou naše genetické informace spojeny s vědomím a myšlením?
Studie naznačují, že deprese může fyzicky změnit naši DNA Výzkumníci z Velké Británie objevili, že deprese neovlivňuje jenom naše mozky, ale také mění naši DNA a způsob, jakým naše buňky generují energii. Tým z Wellcome Trust Centre for Human Genetics prováděl výzkum genomů více než 11 500 žen, s cílem najít geny spojené s rizikem deprese. Namísto toho však narazili na známky metabolických změn v buňkách, které byly způsobeny touto nemocí. Jedním z nejvýznamnějších objevů bylo zjištění, že ženy trpící stresem spojeným s depresí – tedy depresí způsobenou nějakou formou nepřízně v dětství, například sexuálním zneužitím – měly více mitochondriální DNA (mtDNA) než jejich zdravé vrstevnice. Mitochondrie jsou „energetické organelly“, které poskytují energii buňkám, a zvýšená mtDNA naznačuje, že se energetické potřeby buněk změnily v reakci na stres. „Byli jsme překvapeni tím, že jsme zaznamenali rozdíl v mitochondriální DNA. Trvalo nám dlouho, než jsme se přesvědčili, že to není artefakt, ale skutečný jev,“ uvedl genetik a jeden z hlavních výzkumníků, Jonathan Flint. Po dalším zkoumání výsledků se výzkumníci dozvěděli, že ženy s depresí spojenou se stresem měly kratší telomery než zdravé ženy. Telomery jsou ochrannými kapsami na koncích chromozomů, které se postupem času zkracují. Tým začal uvažovat, zda by tento proces nebyl zrychlen stresovými podmínkami. Ačkoliv korelace neznamená kauzalitu, rozhodl se tým svou hypotézu testovat na myších. Myši byly po čtyři týdny vystavovány stresu, a výzkumníci pozorovali genetické a buněčné změny. Výsledky, publikované v časopise Current Biology, ukázaly, že myši pod stresovými podmínkami měly zvýšenou mtDNA a také kratší telomery než normální myši. Tyto změny byly spojovány se stresem hormonu kortikosteronu. Podle Flinta tyto molekulární změny mohou být tělem využívány jako způsob, jak se přirozeně vypořádávat s velkým stresem. „Deprese by mohla být v některém smyslu vnímána jako metabolická reakce na vnímaný stres,“ poznamenal. Dobrou zprávou je, že výzkum na myších ukázal, že účinky stresu jsou částečně reverzibilní. Tým doufá, že výsledky pomohou identifikovat biomarkery stresu a jeho následků. Je sice ještě brzy, ale v budoucnu by mohlo měření úrovní mitochondriální DNA sloužit k určení, zda se jedinec zotavil po traumatu. Jonathan Flint dodává: „Zatím máme pouze omezený pohled na vztah mezi molekulárními znaky a depresí. Chceme zjistit, jak se tyto znaky mění v průběhu času – před, během a po depresivní epizodě. Tato informace by nám mohla poskytnout mnoho o jejich klinickém významu.“ Stále jasněji se ukazuje, že emocionální stav má vliv i na biologickou úroveň. V minulém roce ukázala jiná studie, že traumata z dětství mohou ovlivnit stárnutí buněk, a vědci dříve prokázali, že meditace a jóga mohou udržovat délku telomerů. Zatím není jasné, zda jsou tyto změny trvalé nebo se dědí na další generace. Výsledky vědců opět naznačují, že náš psychický stav a naše psychická zranění mají prokazatelný vliv na naši DNA a tím na naše zdraví a stárnutí. 29. dubna 2015 Autor: FIONA MACDONALD https://www.sciencealert.com/depression-can-physically-change-your-dna-study-suggests
